Tetanus je dnes již v našem státě velmi vzácné onemocnění. Ještě před několika desítkami let se však jednalo o relativně častý a závažný stav, který mohl snadno skončit smrtí postiženého. Přesně tak dopadl můj pradědeček, který na tuto nemoc zemřel někdy v 50. letech 20. století.
Příčiny: Příčinou vzniku tohoto stavu je nákaza bakterií clostridium tetani. Tato bakterie je velmi rozšířená, vyskytuje se dokonce i ve střevech mnoha zvířat (samozřejmě ve velmi malém množství) a s oblibou žije v půdě. Proto se s ní často setkávají lidé pracující v zemědělství, na zahrádce apod. Samotná bakterie se do našeho těla dostane při drobném poranění kůže – člověk pracující na zahrádce bez rukavic se někde odře, lehce pořeže a bakterie vnikne do jeho organismu. Tam se začne množit a – což je zásadní – produkovat toxickou látku zvanou tetanotoxin, který se z rány vstřebává do krve. Právě tento jed je zodpovědný za další průběh nemoci. Začne totiž pronikat do neuronů (nervových buněk) řídících funkci svalů a způsobí jejich vysokou dráždivost. Tím se začnou svalová vlákna ve svalech abnormálně aktivovat a způsobí těžké křeče. Postiženy mohou být všechny svaly ovládané naší vůlí, smrtelné bývá postižení svalů dechových.
Projevy: Nemoc se začne projevovat postupnými křečovitými a někdy i bolestivými stahy svalů. Typicky začíná tuhnutím a stahy žvýkacích svalů (tzv. trismus) a křečemi mimických svalů spojenými s nepřirozeným křečovitým úsměvem (sardonický úsměv neboli risus sardonicus). Křeče se pak šíří i na ostatní svaly, postiženého mohou zcela znehybnit a nakonec při stahu dýchacích svalů se postižený udusí při zcela zachovalém vědomí – velmi nepříjemná smrt. V nejtěžších stádiích je nemocný v křeči prohnutý jako luk a podložky se dotýká temenem hlavy a nohama (toto se nazývá opistotonus).
Diagnóza: Lékař ji může učinit na základě příznaků. Má-li pacient čerstvou ránu, tak to podezření podtrhuje. Clostridie se pak dají prokázat mikrobiologicky stěrem z rány. Tetanový toxin lze prokázat pokusem na zvířeti.
Prevence: Nemoci se dnes naštěstí lze chránit a to pomocí očkování. Zajímavé je, že se neočkuje proti bakterii (Clostridium samo o sobě až tak nebezpečné není), ale proti toxinu. Princip je snadný – člověk dostane neškodně upravený toxin v neaktivní formě (tzv. toxoid) a vytvoří si proti němu protilátky. Když se pak někdy setká s pravým toxinem, protilátky zareagují i proti němu a zničí ho než se nemoc rozvine.
Očkováni jsme všichni už v dětském věku a to několikrát. Poslední očkování bývá provedeno někdy kolem 14-15. roku života a od této chvíle by se měl tetanus přeočkovávat 1x za 10 let – po 10 letech totiž hladiny vytvořených protilátek poklesne a je třeba je očkováním znovu vyrobit. Každý by si na přeočkování měl myslet. Pokud se člověk jakkoliv více poraní a je ambulantně ošetřován (zašití rány apod.), tak se lékař obvykle ptá, kdy byl dotyčný očkován proti tetanu naposledy. Pokud se doba posledního očkování blíží 10 letům nebo pokud zraněný datum posledního očkování neví, tak ho lékař pro jistotu nechá ihned přeočkovat. Jde o banální prakticky nebolestivou injekci do svalu, která však může zachránit život.
Léčba: Pokud už by se u někoho neočkovaného začala nemoc rozvíjet, je jedinou opravdu účinnou možností mu začít podávat přímo protilátky proti toxinu. Je to drahé, ale jde o život. Chirurgické ošetření rány, jíž se clostridium dostalo do těla, a podání antibiotik je samozřejmostí. Jakmile se nemoc rozeběhne, i přes veškerou péči část lidí zemře. To podtrhuje význam prevence.
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
29 | 30 |