Otrava oxidem uhelnatým Oxid uhelnatý (chemicky CO) je jedovatý plyn, který vzniká při procesu nedokonalého spalování organických hmot obsahujících uhlík při nedostatku kyslíku. V určitém množství se uvolňuje vždy, pokud něco hoří, a v dnešní době je relativně významným zdrojem automobilová doprava. Nezanedbatelné množství oxidu uhelnatého do sebe pravidelně dostávají kuřáci cigaret. Nesmíme si ho plést s oxidem uhličitým (chemicky CO2) – ten je sice nedýchatelný, ale nemůžeme se jím vysloveně otrávit.
Jedovatost oxidu uhelnatého spočívá v tom, že se po vdechnutí jeho molekuly dostanou z plic do krve a v ní se navážou na molekuly hemoglobinu. Hemoglobin je sloučenina v červených krvinkách, která umí přenášet kyslík z plic do tkání a oxid uhličitý z tkání do plic. Jakmile se oxid uhelnatý na hemoglobin naváže, nastává vážný problém – vzniklá sloučenina, karbonylhemoglobin, je velice stabilní a jen neochotně se rozpadá. Jinak řečeno, oxid uhelnatý brání tomu, aby se na hemoglobin vázal kyslík. To má za následek narušení zásobování tkání kyslíkem.
Projevy otravy: Příznaky náhlé otravy jsou nepříjemné – objevuje se nevolnost, zvracení, motání hlavy a únava. Otrávení si stěžují na trvalou tupou bolest hlavy. Jejich obličej mívá kvůli překrvení narudlou barvu, někdy až do třešňové barvy. V těžších případech se mohou objevit křeče, porucha vědomí, zmatenost, halucinace, poruchy srdečního rytmu a nakonec i smrt.
Dlouhodobé vystavování se méně vysokým koncentracím oxidu uhelnatého se nemusí projevovat nijak, nebo má neurčité projevy – člověk se pak prostě necítí úplně dobře, někdy ho bolí hlava, někdy mu může být špatně apod.
Diagnostika: Máme-li důvodné podezření na možnost otravy oxidem uhelnatým – například u jedinců s projevy otravy, kteří mohli být vystaveni vysoké koncentraci CO (zejm. požáry) –
můžeme provést vyšetření krve a zjistit, na kolik procent hemoglobinu je oxid uhelnatý navázán. U zdravých lidí je oxid uhelnatý navázán asi na 5% molekul hemoglobinu (všichni jsme mu totiž v malé míře vystaveni), u kuřáků to bez jakýchkoliv příznaků může být až 10%! Vyšší koncentrace již není normální a nad 20-25% můžeme mluvit o vážné otravě. K tomuto vyšetření není v moderní době třeba ani odebírat krev, informace lze zjistit speciálním malým přístrojem, jehož elektrody se připnou na prst postiženého.
První pomoc: Otráveného je nutné rychle dostat ze zamořeného prostředí na vzduch, aby měl co největší přísun kyslíku. Zachránce musí mít na paměti, že i on sám je v ohrožení života a nesmí se v prostředí s oxidem uhelnatým zdržovat déle než je nezbytně nutné.
Léčba: Léčba by měla probíhat na JIP nebo na ARO s pravidelnou monitorací základních životních funkcí a vnitřního prostředí organismu. Dostatečný přísun kyslíku (obvykle kyslíkovou maskou) je základem léčby. V indikovaných závažných případech otravy se užívá hyperbarické komory. Hyperbarická komora je uzavřený prostor, ve kterém je kyslík pod větším tlakem než v normálním vzduchu, díky tomu lépe přechází do krve postiženého a lépe se váže na jeho hemoglobin.
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
29 | 30 |