Hemofilus (latinsky Haemophilus Influenzae) je bakterie, která způsobuje celou řadu infekčních onemocnění, z nichž některá mohou být i smrtelná. Tyto bakterie se u mnoha lidí nachází v dýchacích cestách, aniž by způsobovaly jakékoliv příznaky, a proto je i jejich přenos ve formě kapénkové infekce velmi snadný. Četnost a nebezpečnost hemofilových infekcí poklesla poté, co se vakcína proti hemofilovi dostala do povinného očkovacího programu.
Onemocnění: Hemofilus je původcem mnoha různých infekčních stavů a záleží na tom, jaká část organismu je bakteriemi napadena.
1. Hemofilové infekce horních cest dýchacích – U dospělých lidí se může jednat o relativně banální stavy spojené s kašlem, bolestmi v krku, únavou a horečkami. U malých dětí se ovšem vyskytovalo velmi nebezpečné onemocnění záklopky hrtanové, které se označuje jako akutní epiglotitida. Více si přečtěte v daném článku. Jen zkráceně bych uvedl, že masivní otok této oblasti může vést k uzávěru dýchacích cest a následnému udušení. Je smrtelně nebezpečné uložit dítě s akutní epiglotitidou do vodorovné polohy! (dýchací cesty se vleže uzavřou ještě víc)
2. Zápal plic – Hemofilus je jednou z mnoha bakterií, které často způsobují záněty plicní tkáně. Infekce probíhá jako klasická pneumonie – projevuje se vlhkým kašlem s vykašláváním hlenů, horečkou a celkovou schvácenosti. Více najdete v článku o zápalech plic.
3. Meningitida – Hemofilus může být i původcem hnisavého zánětu mozkových blan. Meningitida se objevovala zejména u kojenců a batolat. Mezi příznaky patří bolesti hlavy, ztuhlost šíje, zvracení a poruchy vědomí. Více o meningitidách si přečtěte v příslušném článku.
4. Zánět středního ucha – Infekce v této oblasti se projevuje prudkou bolestí, někdy i nevolností a zvracením. Pokud není zánět ošetřen, může dojít k prasknutí bubínku a výtoku hnisu vzniklým otvorem. Další informace o zánětech středního ucha najdete v článku o nich.
Diagnostika: Každé z výše uvedených onemocnění má svou vlastní diagnostiku, která většinou spočívá v mikrobiologickém vyšetření určité tělesné tekutiny nebo jiného získaného vzorku a v následném průkazu hemofilů – krev, výtěr horních cest dýchacích (infekce horních cest dýchacích), vykašlávaný hlen (zápaly plic), mozkomíšní mok získaný lumbální punkcí (meningitida). Obecně řečeno najdeme u hemofilových infekcí stejně jako u jiných bakteriálních infekcí změny v krevních náběrech – zvýšený počet bílých krvinek a zvýšené CRP.
Prevence: Základní prevencí je v nynější době očkování. Očkovací látka proti hemofilovi se podává v několika dávkách jako součást tzv. hexavakcíny. Efekt je velmi dobrý, a proto se akutní epiglotitida přesouvá z lékařských ambulancí do lékařských učebnic.
Léčba: Základní léčebnou metodou jsou antibiotika podle citlivosti konkrétního bakteriálního kmene, používají se zejména antibiotika ze skupiny cefalosporinů. Pak samozřejmě existují další léčebné postupy u konkrétních forem nákazy – např. paracentéza (propíchnutí bubínku lékařem) při zánětu středního ucha.
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
29 | 30 |