Selhání ledvin – chronické Jedná se o stav poměrně častý. Ledviny jsou relativně citlivý orgán, mohou být snadno poškozeny a jednou poškozené ledviny se mohou ve své funkci postupně zhoršovat. Vzhledem k faktu, že ledviny jsou jedním z nejdůležitějších orgánů těla – vylučují zplodiny, udržují vnitřní prostředí organismu, účastní se tvorby vitaminu D, podílí se na úpravách krevního tlaku a na tvorbě červených krvinek – jsou důsledky jejich narušené funkce pro organismus velice závažné.
Pozn: Pokud vás zajímá náhlé selhání ledvin, což je poněkud jiný stav, doporučuji příslušný článek.
Příčiny: Příčin zhoršování ledvinných funkcí je celá řada, uvedu ty nejčastější a nejvýznamnější. Svou roli hraje jistě věk. Ledviny se během života opotřebovávají a u starého člověka bývá jejich funkce snížena. Vliv na selhávání ledvin má i vysoký krevní tlak. Ten poškozuje tkáň ledviny a způsobuje postupné zhoršování filtrace krve. Velké riziko narušené funkce ledvin je u diabetiků 1 typu i diabetiků 2. typu. Cukrovka poškozuje cévy v ledvinách a funkce ledvin u cukrovkářů se obvykle postupně zhoršují, označuje se to jako diabetická nefropatie. Cukrovka a vysoký tlak jsou zcela jistě bezkonkurenčně nejčastější příčiny selhávání ledvin. Nelze opomenout ani onemocnění známé jako polycystická choroba ledvin. U této nemoci se v ledvinách začnou vytvářet četné dutiny (cysty) a ledvina přitom ztrácí svou funkční tkáň. Ledviny se přitom mohou zvětšovat, avšak jejich funkční kapacita dramaticky klesá.
K postupnému zhoršování funkce ledvin přispívají i mnohé glomerulonefritidy. Je to široká skupina onemocnění na imunitním podkladě, které imunitními mechanismy způsobují poškozování tkáně ledvin.
Projevy: Projevy selhávání ledvin vyplývají z jejich funkcí v organismu:
1. Hromadění zplodin a odpadních látek – Zhoršená funkce ledvin vede ke zhoršenému odstraňování zplodin a odpadních z organismu. Koncentrace těchto látek v krvi pak zákonitě stoupá. Pro lékaře jsou významné zejména dvě – urea (močovina) a kreatinin. Ne že by jejich zvýšená koncentrace byla až tak závažná, ale pomocí nich určujeme stupeň narušení funkce ledvin. Mnohem horší je současné zvýšení koncentrace dalších dusíkatých zplodin, což odborně označujeme jako urémii. Tyto látky jsou relativně nebezpečné pro mozek a poškozují ho. Při dlouhodobém účinku se dostaví narušení mozkových funkcí (zmatenost, bolesti hlavy, psychické problémy, bolesti břicha, nechutenství, porucha vědomí) a nakonec i smrt.
2. Poruchy v koncentracích iontů – Potenciálně ohrožující je hromadění draslíku. Není-li draslík vylučován do moče, jeho koncentrace v těle stoupne a vzniká nebezpečná hyperkalémie. Ta může svého nositele rychle usmrtit. Nepříjemné je i hromadění fosfátů, což má spolu s poruchou tvorby vitaminu D neblahý vliv na kosti (viz. dále). Hladina vápníku v krvi zprvu spíše klesá (může se objevit hypokalcémie), vlivem kompenzačních mechanizmů (rozvoj sekundární hyperparatyreózy) a odvápňováním kostí však může posléze začít růst za vzniku hyperkalcémie.
3. Zvýšení krevního tlaku – Narušené ledviny hůře odstraňují tekutiny a navíc se mění jejich schopnost regulovat krevní tlak. To vede ke zvýšení krevního tlaku. Vysoký krevní tlak a nadbytek tekutiny v cévách způsobuje zvýšené namáhání srdce jako pumpy a může přispět k rozvoji srdečního selhávání. Vysoký tlak pochopitelně vede i k dalšímu zhoršování funkce ledvin a bludný kruh se uzavírá.
4. Onemocnění kostí – U poruch ledvin dochází k odvápňování kostí a onemocnění se označuje jako renální osteodystrofie. Souvisí se zhoršenou schopností ledvin vylučovat fosfáty. Fosfáty se začnou hromadit krvi a to vede k poklesu koncentrace vápníku. (Součin koncentrace krevních fosfátů a vápníku je vždy konstantní – když jedna vzroste, druhá musí poklesnout). Navíc je narušena tvorba vitaminu D, který umí zvyšovat koncentraci vápníku v krvi. Ledviny jsou totiž jedním z orgánů, kde se vitamin D tvoří, a jejich selhávání vede k jeho nedostatku. Organismus se s tímto poklesem vápníku pokouší vyrovnat mobilizací stále většího množství vápníku z kostní hmoty do krve (již výše zmíněná sekundární hyperparatyreóza). Z toho důvodu se začnou kosti odvápňovat a stávají se náchylnými ke zlomeninám a deformacím. Kromě toho se vyskytují nepříjemné bolesti kostí.
5. Chudokrevnost – Chudokrevnost chronická onemocnění ledvin doprovází pravidelně. Je to dáno tím, že v ledvinách se tvoří látka zvaná erytropoetin (EPO), která je důležitá při vývoji červených krvinek. Poškozené ledviny = méně erytropoetinu = méně červených krvinek.
Diagnostika: Obecně řečeno je vhodné provést celkové vyšetření ledvin. Funkci ledvin orientačně zjistíme z krevního náběru podle hladin již výše zmíněné močoviny (urea) a kreatininu*. Jejich vysoké hodnoty mohou svědčit pro narušené funkce ledvin.
* Normální hladina močoviny v krvi je u dospělých cca pod 8 milimolů / litr
Normální hladina kreatininu v krvi je u dospělých cca pod 105 mikromolů / litr
O něco přesnější je pak spočítání glomerulární filtrace, kdy určíme jaký objem tekutiny umí ledviny přefiltrovat za časovou jednotku. Selhávajícím ledvinám glomerulární filtrace klesá. K výpočtu potřebujeme vzorek moči sbírané za 24 hodin, který zašleme do laboratoře. Podle koncentrací některých látek v takovém vzorku lze filtraci spočítat.
V diagnóze mají své místo i zobrazovací metody, obzvláště ultrazvuk břicha. Ultrazvuk znázorní tkáň ledvin – chronicky selhávající ledviny bývají zmenšené a jejich funkční tkáň je ztenčená. Výjimkou je polycystická choroba ledvin, kdy jsou selhávající ledviny kvůli četným cystám naopak zvětšené.
Léčba: Zásadní je léčit vyvolávající příčinu, tj. trvale léčit vysoký tlak, cukrovku, glomerulonefritidy apod. Kromě toho je důležitý dostatek tekutin, příjem potravy s omezeným množstvím bílkovin (z bílkovin vznikají dusíkaté zplodiny), dát si pozor na kontakt s látkami poškozujícími ledvinnou tkáň apod. Většinou je dobrý nápad přidat pacientovi do medikace léky ze skupiny ACE-inhibitorů. Tyto léky snižují krevní tlak a navíc chrání tkáň ledvin. Problémy s odvápňováním kostí řešíme dodáváním vápníku a vitaminu D. Chudokrevnost můžeme eventuálně léčit podáváním erytropoetinu, ale ne vždy se k tomuto přistupuje.
Při konečném selhání ledvin, kdy už prakticky vůbec nejsou schopny plnit své funkce, nakonec zůstanou jen dvě možnosti – doživotní dialýza (pravidelné očišťování krve od zplodin napojením na přístroj nahrazující ledviny) nebo transplantace ledvin. Obě metody mají četná rizika, ale bez nich je smrt neodvratná. Bez ledvin se prostě příliš dlouho žít nedá.
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | ||||
4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 |
18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 |
25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 |