Meningitida je vážné onemocnění, které může člověka snadno usmrtit nebo na něm zanechat trvalé následky. Jde o infekční zánět mozkových obalů (jsou 3 a latinsky se označují jako meningy), který může být způsoben bakteriemi nebo viry. Přejde-li zánět z obalů do mozkové tkáně, mluvíme o meningoencefalitidě.
Příčiny: Jak bylo již řečeno výše, podílí se na vzniku zánětu mozkovým blan bakterie a viry. Mezi nejznámější bakteriální původce patří meningokok, pneumokok a hemofilus. K rizikovým faktorům patří narušení imunitního systému, či otevřená poranění hlavy. Infekce se dostává do mozkových obalů nejčastěji krví, z blízkých míst v těle napadených infekcí (záněty vedlejších nosních dutin, kožní hnisavé záněty na obličeji) nebo z vnějšího prostředí při otevřených poraněních. Nutno podotknout, že mnohdy nelze žádné rizikové faktory zjistit a zánět mozkových blan dostane dosud prakticky zdravý člověk.
Projevy: Zánětem podrážděné mozkové pleny způsobí vznik tzv. meningeálního syndromu. Laicky řečeno do něj spadá zejména bolestivé ztuhnutí šíje, tj. neschopnost předklonit hlavu a dotknout se bradou hrudníku. Kromě toho se objeví motání hlavy, vysoké horečky, bolesti hlavy, nevolnost, zvracení a křeče. Při těžkém průběhu může dojít k poruchám vědomí. Podrobnější informace o projevech najdete v článcích o pneumokokovi a meningokokovi.
Diagnostika: Význam má anamnéza a zejména fyzikální vyšetření (ztuhlá šíje, neschopnost předklonit hlavu aj). V krevních náběrech zjistíme přítomnost zánětu pomocí zvýšeného množství bílých krvinek a zvýšení CRP. Nutno podotknout, že někdy se zánět mozkových blan rozvine tak rychle, že organismus nestihne zareagovat obrannou reakcí a vyšetření krve tak může vyjít zcela v pořádku (!). Infekční proces v mozku lze zjistit i pomocí zobrazovacích metod jako je CT vyšetření mozku. Nejdůležitějším vyšetřením je nicméně lumbální punkce. Při ní se provede vpich do bederní oblasti a odebere se vzorek mozkomíšního moku, který se pak důkladně vyšetří. Vzhledem k tomu, že mozkomíšní mok je v přímém kontaktu s mozkovou tkání a mozkovými obaly, je jeho složení ovlivněno infekcí a podá nám rychle řadu cenných informací. S jistým zpožděním – do několika dnů – nám při bakteriální infekci v mikrobiologické laboratoři řeknou přesný typ původce a na jaká antibiotika je nejcitlivější.
Prevence: Proti pneumokokovi, meningokokovi i hemofilovi se lze chránit očkováním.
Léčba: Každý typ infekce centrálního nervového systému má svůj konkrétní léčebný postup, ale obecně lze říci, že při podezření na neuroinfekci je třeba co nejdříve podat antibiotika. V případě provedení lumbální punkce v žádném případě nesmíme čekat na výsledek mikrobiologie, protože mezitím by mohl pacient zemřít. Antibiotika podáme ihned, nitrožilně a ve velkých dávkách. Hospitalizace na jednotce intenzivní péče, či na ARO je v těžších případech nezbytná – na těchto odděleních může pacient dostat celkovou péči, lze mu zajistit kvalitní nitrožilní vstupy a trvalou monitoraci základních životních funkcí.
Prognóza: I přes nejlepší péči část lidí na infekci nervového systému umírá, jiní sice přežijí, ale zůstávají jim trvalé následky na zdraví. Bývají to důsledky poškození mozku – ochrnutí různého rozsahu, poruchy řeči, poruchy smyslové (známá je hluchota po pneumokokových infekcích), změny osobnosti apod.
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
29 | 30 |