Cukrovka (diabetes) 2. typu je velmi rozšířené onemocnění a trpí jím 7-10% populace. Když mluvíme obecně o diabeticích, tak většina jich má právě 2. typ. S 1. typem cukrovky má typ 2. společné zejména jedno- vysokou hladinu cukru v krvi (glykemii).
Příčiny: Příčiny jsou na pochopení složitější než u diabetu 1. typu. Zde nedochází k imunitní reakci těla proti buňkám Langerhansových ostrůvků tvořících inzulin. Diabetes 2. typu by se spíše dal označit za velmi komplexní metabolické onemocnění, které je určeno rizikovými faktory:
: velký obvod pasu (tzn. obezita typu jablko)- podle našich učitelů je rizikový zejména obvod pasu nad 100 cm u žen a 90 u mužů
: vysoké hodnoty cholesterolu a ostatních tuků
: vysoká hodnota změřené glykemie
: vysoký krevní tlak
: genetická predispozice
Kdo je ohrožený?
Typický nemocný cukrovkou 2. typu je tedy člověk spíše starší, často muž, je obézní, mívá vysoký krevní tlak, nenormální koncentraci cholesterolu a jiných tuků v krvi, typická je přítomnost diabetu 2. typu i u jiných členů rodiny (genetika)
Jak se cukrovka 2. typu nebo její zvýšené riziko v praxi zjistí?
Na velké riziko u člověka s výše uvedenými rizikovými faktory nás upozorňuje vyšší hodnota glykemie nalezená při vyšetření krve, nejčastěji praktickým lékařem. Provádí se vyšetření nalačno nebo jako upřesnění tzv. glukozový toleranční test (Pacient vypije jisté množství cukru rozpuštěného ve vodě a za jistý čas se změří glykemie. Zjistí se tak, nakolik je tělo pacienta schopné tento přijatý cukr odstranit z krve do buněk). Při vyšších hodnotách se mluví pouze o zhoršené glukozové toleranci, u velmi vysokých hodnot se již mluví o klasické cukrovce. Někdy je cukrovka zjištěna nálezem cukru v moči.
Jak cukrovka 2. typu vlastně vzniká?
Cukrovka 2. typu se, jak jsem zhruba pochopil, rozvíjí asi tímto způsobem: Máme člověka s genetickými předpoklady pro vznik této nemoci (a takový předpoklad má zřejmě hodně lidí). Tento člověk žije a stravuje se nezdravě (zejména vadí živočišné tuky), nepohybuje se, často bývá kuřák, pije alkohol, postupně se u něj rozvine obezita typu jablko. Začíná docházet ke komplexním metabolickým dějům. Tuk uložený v oblasti orgánů břicha má z nějakého mně neznámého důvodu tu zvláštní vlastnost, že je schopen ve velké míře uvolňovat mastné kyseliny (složky tuků). Dále si u takto nezdravě žijícího člověka začnou některé tkáně a zejména svalová tkáň při nedostatku fyzické aktivity vyvíjet necitlivost vůči účinkům inzulinu, tomuto se říká inzulinová rezistence. Cukr nemůže už tak snadno přestupovat z krve do buněk, i když inzulinu se tvoří více než dost. Glykemie po jídle klesá neochotně a pomalu. V této fázi lze ještě situaci řešit bez píchání si inzulinu. Ale pak se výše uvedené faktory začnou sčítat.
Uvolňované mastné kyseliny z tukové tkáně kolem břišních orgánů a vyšší glykemie po jídle začnou poškozovat buňky tvořící inzulin ve slinivce. Ano, vysoká hodnota cukru a mastných kyselin působí toxicky (vytvářejí se kvůli nim kyslíkové radikály, což vede k oxidačnímu stresu). Souběžně s tím jsou tyto buňky inzulinorezistencí orgánů nuceny vyrábět vyšší dávky inzulinu a to je vyčerpává. Nakonec začnou selhávat a člověk začne mít problémy. Začíná chybět i inzulin ze slinivky a pokročilá cukrovka 2. typu je na světě. Je to dost zdlouhavě psané, ale když pochopíme vznik cukrovky 2. typu, je snadnější si odvodit možnosti ochrany a léčby.
Jaká jsou nebezpečí cukrovky 2. typu?
Akutně může dojít vlivem příliš vysoké glykemie k porušení vědomí a nakonec i ke smrti. Po dlouhou dobu se pak rozvíjejí četné komplikace typu aterosklerózy, poškození očí při diabetické retinopatii s rizikem oslepnutí, poškození ledvin, polyneuropatie, zhoršená vyprázdňovací schopnost žaludku, existuje zvýšené riziko infarktu i cévních mozkových příhod, velmi závažným je vznik diabetické nohy, která může skončit i amputací, viz. cukrovka 1. typu. Diabetik 2. typu, který si aplikuje inzulin či některé léky je ohrožený hypoglykemickým komatem s bezvědomím a křečemi. Vzhledem ke snížení imunity při dlouhodobém průběhu cukrovky je nemocný více ohrožený vznikem infekcí.
Jak předejít vzniku cukrovky 2. typu?
Je to jednoduché i obtížné. Každý ví, co má dělat, ale jen málokdo se tím řídí. Je nutné minimalizovat rizikové faktory. To znamená zachovat si zdravou hmotnost a nebýt obézní, cvičit (jen rozumně, velmi dobrá je chůze 30 minut každý den), zdravě jíst, výhodou je mít normální krevní tlak, nekouřit a alkohol pít jen omezeně. Dost se doporučuje 1 sklenička vína denně.
Jak se léčí cukrovka 2. typu?
Jako vždy je nejúčinnější, když se pacient léčí sám, případně je léčen sám sebou i lékařem. Samoléčba je prostá a velmi podobná prevenci: Hlavní je zhubnout a rozumně se pohybovat. Jak již jsem psal u léčby obezity, ztráta 10% hmotnosti má obrovský zdravotní efekt a to i na stav cukrovky 2. typu. Zhubnout např o 11 kg ze 110 kg na 99 kg snad není až tak nemožné. Další faktory jako jíst zdravě, nekouřit a velmi omezit alkohol jsou už snad samozřejmostí.
Lékař má v léčbě velmi často nezastupitelnou úlohu. Může léčit rizikové faktory cukrovky 2. typu jako je obezita nebo vysoké hodnoty cholesterolu a tuků (viz. tyto nemoci). V prvních fázích cukrovky se lékař nejčastěji vystačí s dietní terapií, pacientovi tedy poradí vhodný stravovací plán a pacient se dále v podstatě léčí sám. Ve fázi pokročilejší, když je inzulinoresistence již horší a glykemie se po jídle začínají nebezpečně zvyšovat, se používají tzv. PADy (perorální antidiabetika). Jsou to prášky, jejichž typickým efektem je snížení inzulinorezistence tkání nebo zlepšení tvorby inzulinu. U nejzávažnějších stádií, kdy dochází ke ztrátě funkce inzulinotvorných buněk slinivky, si diabetik 2. typu musí začít píchat inzulin podobně jako diabetik typu 1.
Po | Út | St | Čt | Pá | So | Ne |
---|---|---|---|---|---|---|
1 | 2 | 3 | ||||
4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 |
18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 |
25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | 31 |